Výjimečná starožitná tesařská barokní sekera, zvaná širočina, jež má dlouhou a lehce prohnutou kovanou čepel označenou oválnými a obdélníkovými raženými značkami i jemnou výzdobou od dávného kováře z 18.nejpozději z počátku 19. stol.

Na bocích ocelové čepele je jasně viditelná linie, tradičního kovářského sváru. Jedná se o pevné spojení obráběcího ostří z tvrdé nástrojové oceli s horní částí sekery, přecházející do tuleje pro topůrko. Tento důležitý výrobní postup, použití oceli se zcela rozdílnými vlastnostmi, býval běžný již od středověku. Pracovní část = ostří, muselo být velmi tvrdé, pevné a přitom dobře brousitelné. Nosná část sekery musela být též pevná, houževnatá a hlavně ne křehká. Proto se vykovala z měkčí a pružnější oceli. Řemeslným zvládnutím, těchto tak odlišných vlastností, vznikly dokonalé nástroje, dlouhými věky vycizelované k dokonalosti. Do vynálezu elektrických přístrojů, nebylo na těchto sekerách již co vylepšit. Krásný historický předmět, ale i dodnes funkční tesařský nástroj, starý 200 až 250 let.

(celková délka 59 cm, ostří 34 cm)

Hmotnost 2 kg.