Středně velký gotický dveřní zámek – mimořádný středověký předmět, byl ručně vykovaný mezi lety 1400-1550

V této době byla kovářská práce velmi náročná a nákladná. Bylo to dané vysokou pracností a energetickou náročností. Jako palivo se používalo dřevěné uhlí. Tehdejší technologie umožňovala vyvinout v peci maximálně 1000-1200 stupňů. To ale nestačilo na výrobu tekutého kovu. Vytavením při této teplotě vznikla směs železa se zbytky dřevěného uhlí a strusky. Pec musela být po vychladnutí pokaždé rozebrána a tzv. houba (tavenina) vyjmuta. Po rozbití na menší kusy započalo její čištění. K odstranění strusky a dalších nečistot z nekvalitního železa se používala odvěká ruční technika tzv. kování za bílého žáru. Teprve v 19. stol. dokázaly vysoké pece vyvinout teplotu 1500 stupňů. Při této teplotě struska vyplavala a bylo ji možno lehce odstranit. Tímto a mnoha dalšími zlepšeními se železo po té velmi zlevnilo. Ale ve středověku se jednalo o nákladnou, namáhavou i nebezpečnou činnost. Museli ji řídit odborníci se znalostmi a zkušenostmi. Proto si takto technicky konstruovaný zámek, nemohl dovolit ani dobře situovaný svobodný člověk. Jeho pořizovatelem byl pravděpodobně bohatý měšťan, šlechtic, nebo nějaký klášter. Právě bohaté kláštery byly hlavními výrobci železa. Tento zámek byl lehce opraven, citlivě zbaven koroze, přeleštěn a nakonzervován. Na závěr jsme uzpůsobily k jeho obsluze starožitný barokní klíč ze závěru 17. století. Díky němu je zámek plně funkční a zůstal v původním a technicky nezměněném stavu. Zámek se otevírá klíčem z vnější strany. Z vnitřní strany se pro otevření dveří užívá táhlo s menší hlavicí výrazně soustruženého tvaru. V době gotické se náročně zpracovávaných železem velmi šetřilo, a proto je jeho mechanická konstrukce navržená co nejjednodušeji, přesto ale robustně, funkčně a spolehlivě.

(rozměry viz foto)

Hmotnost 1,9 kg.