Starožitný, pozdně gotický, dveřní zámek – mimořádný předmět, jež byl ručně vykován již v první polovině 16. století

V této době byla kovářská práce velmi náročná a nákladná. Bylo to dané vysokou pracností a energetickou náročností. Jako palivo se používalo dřevěné uhlí. Tehdejší technologie umožňovala vyvinout v peci maximálně 1000-1200 stupňů. To ale nestačilo na výrobu tekutého kovu. Vytavením při této teplotě vznikla směs železa se zbytky dřevěného uhlí a strusky. Pec musela být po vychladnutí pokaždé rozebrána a tzv. houba (tavenina) vyjmuta. Po rozbití na menší kusy započalo její čištění. K odstranění strusky a dalších nečistot z nekvalitního železa se používala odvěká ruční technika tzv. kování za bílého žáru. Teprve v 19. stol. dokázaly vysoké pece vyvinout teplotu 1500 stupňů. Při této teplotě struska vyplavala a bylo ji možno lehce odstranit. Tímto a mnoha dalšími zlepšeními se železo po té velmi zlevnilo. Ale ve středověku se jednalo o nákladnou, namáhavou i nebezpečnou činnost. Museli ji řídit odborníci se znalostmi a zkušenostmi. Proto si takto technicky konstruovaný zámek, nemohl dovolit ani dobře situovaný svobodný člověk. Soudě dle prostšího provedení, mohl být jeho pořizovatelem nižší šlechtic, bohatší měšťan, mlynář nebo i církevní hodnostář. Právě bohaté kláštery, bývaly hlavními výrobci železa. Tento zámek byl lehce opraven, citlivě zbaven koroze, přeleštěn a nakonzervován. Na závěr jsme uzpůsobili k jeho obsluze nepůvodní klíč. Díky němu je zámek plně funkční a zůstal v původním a technicky nezměněném stavu. Zámek se otevírá klíčem z vnější strany. Z vnitřní strany se pro otevření dveří užívá táhlo s menší hlavicí výrazně soustruženého tvaru. V době gotické se náročně zpracovávaných železem velmi šetřilo, a proto je jeho mechanická konstrukce navržená co nejjednodušeji, přesto ale robustně, funkčně a spolehlivě.

(rozměry viz foto)

Hmotnost 1,2 kg.