Nezvykle velká, dřevěná, těstová nádoba ze selského prostředí, dříve zvaná okřín, jež byla zdlouhavě vydlabána z jednoho kusu topolového masivního dřeva

Tento dnes už pozapomenutý typ voňavé přírodní nádoby, býval po celá staletí velice oblíbený, hlavně pro svou relativní lehkost, houževnatost a tedy i nerozbitnost. Také pořizovací cena okřínu, byla oproti nákladně vyráběné tehdejší keramice, daleko příznivější. Ručně dlabaná nádoba kulatého, nebo oválného tvaru se používala nejčastěji v kuchyni, např. na zadělávání chlebového i jiného těsta. Při správném používání a uskladnění, vydržely tyto okříny mnoho desítek let. Avšak po zavedení hromadné průmyslové výroby, trh zaplavilo velké množství levných plechových a následně i plastových nádob. V jejich laciném módním stínu, tyto poctivé, starodávné, nádoby postupně dožívaly. Dochovaly se pouze u některých venkovských prababiček, které si vážily tradice a poctivého fortelu našich předků. Dnes se jedná o ojedinělý, muzejní či sběratelský předmět. Tuto velkou dlabanou mísu, dnes už těžko najdete ve venkovské usedlosti, odkud většinou pochází, ale dozajista ji uvidíte v expozici lidového skanzenu. Původní velmi dobrý stav po důkladném vyčištění. Starožitná nádoba z počátku 20. stol. není ničím napuštěna, a proto se dá používat i k tradiční výrobě těsta.

(výška 20 cm x šířka 65 cm x hloubka 46 cm)

Hmotnost 2,9 kg.