Těší nás, že si koník našel své místo a dělá opět radost
Zdravím Vás ze Znojma,
koníka nám Česká pošta dodala v úplném pořádku ve středu. Moc děkuji.
A tak na okraj:
Narodil jsem se těsně po druhé světové válce. Nepatřil jsem do bohaté rodiny. Hračky v té době dostupné v podstatě nebyly. Pokud jsem je měl, tak byly po rodičích. Houpací koník byl mým nesplněným snem. Několik mých kamarádů takové měli jen pokud se v jejích rodině zachovaly po minulé generaci. Koupit se nedaly, ostatně koupit se dalo jen málo věcí… Kolotoče na naší vesnici zajížděly jen zřídka a koníků na nich bylo pomálu. Nikdy se mi nepovedlo sednout na koníku. Vždy pro mě zůstaly jen sloni, auta a jiné. Když už pak koníci v obchodech byli, já jsem téměř končil základní školu. Na tom, kterého strýc koupil mému mladšímu bratranci jsem se už houpat nemohl.
A tak koník z mého dětství se ke mně nějak vracel po celý můj život jako nesplněný sen. Když jsem v okolí spatřil sedláky s koňmi, kteří měli hříbata, vracel jsem se domů velmi pozdě.
Kolotoče s koníky brzy zmizely. Objevily se jiné atrakce, které mě nijak nepřitahovaly. Malý dřevěný koník ve mě zůstal a nikdy jsem na něho nepřestal vzpomínat. A tak mi nějak uběhl život, v podstatě tak jak jiným obyčejným lidem. Mám už pět vnoučat a tři pravnoučata. Doba na splňování snů se ke mě dostavila opožděně. Celý život jsem proputoval za prací, a nejen za prací. Nechyběl i delší pobyt ve Švédsku a na Kanárských ostrovech. Když jsme se před osmi léty vrátili do České republiky, nechali jsme si postavit dům s ateliérem a já jsem se naplno vrátil k malování. A zase se vrátil můj sen o koníkovi. Díky Vám ho konečně mám, po sedmdesáti létech. Budu se na něho dívat každý den, když půjdu po schodech do svého království v patře.
FRBA, frba.webnode.cz