Sklep
V Lučickém mlýně a jeho areálu si můžete prohlédnout velmi rozmanitou nabídku originálních starožitností. Naše starožitnictví je největší v Královéhradeckém kraji a jedno z největších v republice. Jistě Vás osloví nečekaná pestrost sortimentu a neustále se rozšiřující prodejní galerie v historické budově romantického mlýna.
Chcete-li ucítit tajuplný závan dávných časů, zastavte se a vnímejte nevšední atmosféru mlýna, písemně doloženého již v polovině 16. století. O obci Lučice se zmínil už Kosmas ve své kronice před více než devíti sty lety. Proto není náhoda, že jsme pro obchod zvolili právě toto krásné historické místo.
Těšíme se na Vaši návštěvu. Točíkovi
Prohlédněte si prodejnu
Starožitnosti najdete ve třech patrech mlýna i na dvoře před prodejnou. Kliknutím na fotografii ji zvětšíte.
Přízemí
Pierwsze piętro
Druhé patro
Przestrzeń przed sklepem
Historie Lučického mlýna
Od 16. do 18. století
První zmínka o mlýně je v zápisech już z roku 1532. V roce 1547 zdejší mlynář odváděl vrchnosti ze mlýna dva vepře. Roku 1571 tu byl nájemním mlynářem Petr Vohanka, roku 1604 hospodařila na mlýně mlynářka Kateřina. Na sklonku třicetileté války se uvádí, že zde mlynařil Martin Rakouský. Po něm se tu vystřídali mlynáři Václav Rovenský (1651), Daniel Miřinský (1663), Jan Kožený (1671–76) a Jindřich Kozdera (1690–99).
V roce 1700 odkoupil Lučický mlýn od chlumecké vrchnosti Jiří Rovenský do dědičného užívání za trhovou cenu 300 kop míšeňských. Přestože mlýn koupil, musel ročně odvádět 6 korců pšenice, 21 korců a 3 věrtele žita předního, 47 korců a 1 věrtel směsného a 12 korců ječmene a vykrmit osm vepřů. Byl také povinen mlít obilí pro vsi Lučice, Olešnici, Štít, Přepychy, Vápno, Újezd a Komárov a zásobovat dvorskou čeleď ve dvorech Rtánov, Bukovka a Kolesa. Na mlýně však zůstal jen krátce – ještě téhož roku se uvádí na mlýně v Mlékosrbech.
Mlýn pak kupuje Jan Klicpera, který tu mlynařil téměř tři desítky let a byl také pěstitelem ovoce. Roku 1730 předal mlýn synovi Jiřímu, který musel vyplatit svých pět sourozenců. Po jeho smrti v roce 1763 převzal mlýn syn Jan Benedikt s manželkou Annou a roku 1779 jej prodal Václavu Hálovi za 2 890 zlatých rýnských.
Rod Řeháků a Olivů
Do roku 1835 se na mlýně vystřídalo osm majitelů. Poslední z nich, Jan Jalowetzki, mlýn prodal Josefu Řehákovi a mlýn pak po několik generací zůstal v mlynářském rodě Řeháků. V roce 1912 chtěl mlynář Alois Řehák nahradit čtyři vodní kola dvěma Francisovými turbínami. Chlumecký velkostatek to nechtěl povolit a spor se táhl až do roku 1915. Moderní zařízení mlýna bylo kolaudováno v roce 1922.
Rok nato koupil mlýn – již ve špatném stavu – chlumecký obchodník Jiří Oliva. Dal ho do pořádku a v roce 1937 jej převzal jeho syn, také Jiří. Za mlynářů Olivů byl pohon převeden na elektřinu a mlýn byl nákladně přestavěn na válcový, který se stal v průmyslovém mletí největším na Chlumecku.
V letech 1945–51 byla na mlýn uvalena nucená správa. Po roce 1951 byl provoz zastaven a mlýn sloužil už jen ke skladování.
Návrat po roce 1989
Po sametové revoluci byl značně zanedbaný areál mlýna zwrócono inż. Jiřímu Olivovi, vnukovi posledního majitele. Po téměř půl století bezohledného zneužívání bylo nutné provést velmi náročnou rekonstrukci. Mlynářský rod Olivů patřil k elitě společenského života v Chlumci nad Cidlinou a jméno Jiří Oliva najdeme i v seznamu chlumeckých starostů a donátorů. Rod provozoval mlynářské řemeslo nepřetržitě od roku 1734 a Jiří Oliva, velkostatkář a majitel mlýna v Lučicích, byl oceněn za věrnost stavu Certyfikatem wydanym przez Krajową Radę Rzemiosła z prawem do wybicia złotej plakietki.
Fasáda mlýnské vily
S ohledem na úctyhodnou rodinnou tradici se pan Jiří rozhodl pro velkorysou záchranu objektu. Využil své umělecké zkušenosti a kontakty se soudobými umělci a ve spolupráci s nimi navrhl pro mlýnskou vilu novou fasádu. Samotnou neobarokní vilu – možná poslední záchvěv historismu v Čechách – navrhl pražský architekt Řehák roku 1938.
Vila se stavěla po etapách i za druhé války, kdy se stavět nesmělo a na dílčí povolení se dokončovaly jen nejnutnější práce, jako zastřešení. Po válce přišli komunisté a vše zabavili. Majitelům přidělili ve vlastní vile dvě místnosti, mladšímu Jiřímu práci v uranových dolech a staršímu na dráze. Vila proto nikdy fasádu neměla – dnešní extravagantní a modernistická fasáda byla prvním ošacením nahé stavby z cihel a betonu, poprvé po 45 letech.
Svůj vděk a úctu ke generacím mlynářských předků vložil pan Jiří do symbolických medailonů na fasádě. Vpředu na obloukové atice je kruhový reliéf symbolizující věčný koloběh vody, na zadní atice vodní víla tančící na životodárném prameni. Nad vchodovým portálem z masivního pískovce je medailon se svatým Jiřím drakobijcem – nejspíš připomínkou nekonečného souboje všech Jiřích z rodu Olivů. Drak jako symbol zla je mimo jiné i ztvárněním obou prožitých totalit.
Část historie mlýna jsme čerpali z webu vodnimlyny.cz, který obsahuje velké množství zajímavých informací o mlýnech.
Přijeďte se podívat. Otevírací dobu, adresu, mapu i aktuální informace k příjezdu najdete na stránce Kontakt. A když už k nám pojedete, spojte nákup s výletem – sepsali jsme tipy na výlet v okolí.