Nevšedně ztvárněná i vybarvená secesní váza z foukaného vertikálně polévaného vrstveného irizovaného skla Wilhelm Kralik

Hladce modelovaná podsaditá váza, nadčasově pojatého svícnového tvaru s naturálně laděným, nazelenalým a fialově modro-šedým motivem textury drahého kamene. Sběratelské kvalitní sklo z období secese s lehce irizovaným povrchem. Zcela nepoškozeno.

Hodnotná muzejní váza, byla vyrobena nejspíše v Lenorské sklárně a to v závěru 19. století. Lenorská sklárna byla založena Janem Meyerem v roce 1834. Úspěšný Meyer, který již provozoval několik sklárenských závodů, pojmenoval novou sklárnu Eleonorenhütte po manželce Jana Adolfa II. Schwarzenberga, tehdejšího majitele tamějšího panství. Jeho sklárna se proslavila výrobou tabulového a běžného čirého, ale i barevného skla a zejména luxusních skleněných výrobků, za které získala řadu ocenění, včetně stříbrných a zlatých medailí na výstavách ve Vídni a Praze. Po smrti Jana Meyera v roce 1841, přešla firma na jeho synovce Josefa Tascheka a Wilhelma Kralika a byla přejmenována na J. Meyr’s Neffen. Firma pokračovala v expanzi a v roce 1854 získala dvě další sklárny – Ernsbrunn a Franzenthal. Po smrti Josefa Tascheka v roce 1862 změnil Wilhelm Kralik název firmy na Meyr’s Neffe. Pod jeho vedením sklárna získala mezinárodní uznání a Kralik obdržel titul rytíře von Meyrswalden. Po smrti Wilhelma Kralika v roce 1877 zdědili firmu jeho synové, kteří se však neshodli na jejím dalším směřování, což vedlo k rozdělení firmy. Heindrich a Jan Kralik založili novou firmu Wilhelm Kralik Sohn, zatímco ostatní sklárny pokračovaly pod názvem Meyr’s Neffe. Lenorská sklárna po smrti Wilhelma Kralika čelila potížím, které vedly k odchodu Jana Kralika v roce 1882. Obchodním ředitelem se stal Wilhelm Mathias Kralik, který přinesl zásadní změny v sortimentu. Sklárna se zaměřila na hutně zdobené sklo a zvýšila export do Evropy, Číny a Japonska. Na přelomu 19. a 20. století se Lenorská sklárna orientovala na secesní irizované a kamejové sklo. Ve 20. letech dominovalo barevné vrstvené sklo. V meziválečném období sklárna vyvážela až devadesát procent své produkce, především do USA, Německa, Velké Británie, Belgie a Holandska. Po druhé světové válce se sklárna zaměřila na výrobu foukaného skla a v roce 1968 prošla modernizací. Produkce zahrnovala olovnatý křišťál i čiré, bohatě broušené sklo. Po neúspěšné privatizaci byla činnost sklárny v roce 1996 ukončena.

(výška 25 cm, průměr 14 cm, průměr hrdla 6 cm)

Masa 0,6 kg.