Unikátní středověké, archaicky kované dveře, pocházející z doby románské či rané gotiky, vyrobené okolo roku 1250

Tento nádherný doklad, po generace předávaných, starodávných řemeslných technologiích našich předků, byl vykován v době, kdy se u nás teprve začínala zakládat první opevněná města a šlechtické hrady, byly zpravidla spíše dřevěné.Velmi těžké dveře z ručně vykovaných a nestejně velkých železných plátů, jsou spojeny nýty a po celém obvodu pevně rámovány masivně vykovanou a kovářsky svařovanou i nápadně přeplátovanou pásovinou.Tento způsob ochrany majetku, zvláště v neklidných dobách, se od časů starého Říma příliš neměnil. Silné kované dveře, dobře chránily před potulujícími se hordami a obstály i před jejich ohněm. Na románsky polokruhovém, obloukovém tvaru a věky prověřené rámové konstrukci s hustou horizontální výztuhou, již nebylo co vylepšit. Nepravidelně překládané pláty jsou nápadně vyztužené, unikátně vykovanými a nepříliš pravidelně kladenými žebry. Vše je pevně snýtováno ocelovými nýty či spíše hřeby s hlavicemi. Technologickou zajímavostí je prorážení otvorů na místo pozdějšího vrtání. Do rudě rozžhavených plátů se delší a ostře zakalenou špicí, otvory ručně prorážely, a tak vznikaly na vnitřní straně dveří, typické kuželovité útvary. Otvory v předkládaných plátech se pevně propojily rozkovanými nýty. Tento archaický výrobní postup, svědčí o značném stáří i vysoké pracnosti dveří. Tyto kdysi, téměř nedobytné dveře, dokázal násilím otevřít zase jenom šikovný kovář. Ve středověku,  byla kovářská výroba velmi náročná a hlavně nákladná. Nebylo to dané jen vysokou pracností a energetickou náročností. Nejcennější byla právě strategická surovina jíž bylo železo. Kováři používali jako palivo, věky osvědčené dřevěné uhlí. Tehdejší technologie umožňovala vyvinout v peci maximálně 1000 – 1200 stupňů. To ale nestačilo na výrobu tekutého železa. Vytavením při této teplotě, vznikla směs železa se zbytky dřevěného uhlí a strusky. Pec musela být po vychladnutí pokaždé rozebrána a tzv. houba (tavenina) vyjmuta. Po jejím rozbití na menší kusy, započalo pracné čištění. K odstranění strusky a dalších nečistot z nekvalitního železa se používala odvěká ruční technika tzv. kování za bílého žáru. Teprve v 19. stol., dokázaly vysoké pece vyvinout teplotu 1500 stupňů. Při této teplotě již struska vyplavala na povrch a bylo ji možno lehce odstranit. Tímto a mnoha dalšími průmyslovými zlepšeními se železo velmi zlevnilo. Ale ve středověku se jednalo o nákladnou, namáhavou i nebezpečnou činnost. Museli ji řídit odborníci se značnými znalostmi a zkušenostmi. Proto si takto velké a technicky propracované dveře, nemohl dovolit ani dobře zajištěný člověk. Jejich vlastníkem byl pravděpodobně velmi bohatý měšťan, šlechtic, nebo nějaký klášter. Právě bohaté kláštery, byly hlavními výrobci železa. Tyto kované dveře pocházející z Prahy, pamatují už celé desítky majitelů. Až na menší opravy a drobná poškození, zůstaly v téměř technicky nezměněném stavu.

Na tyto dveře, staré téměř 800 let se rozměrově hodí i o něco mladší, gotický zámek z naší aktuální nabídky, který je plně funkční (odkaz na něj je zde a naleznete ho také přiložený na posledních fotografiích dveří). Takto neuvěřitelně staré, téměř jistě nesehnatelné kované dveře, budou majestátní ozdobou středověkého sídla, nebo sbírky nadšeného znalce. Tyto unikátní dveře, byly používány nejspíše o jedno století dříve, než král Karel IV. postavil svůj Karlštejn. Doufáme, že se unikátní románské dveře, díky vhodnému umístění, zachovají pro další desítky generací.

(192,5 cm x 111,5 cm)

Hmotnost 73,5 kg.