Starožitná tesařská sekera – širočina má velmi dlouhou a mírně prohnutou čepel se čtyřmi raženými značkami kováře

Topůrko z jilmového dřeva je dobře zachovalé, ale staré pouze okolo 50 let. Na bocích ocelové čepele je jasně viditelná čára, tradičního kovářského sváru. Jedná se o pevné spojení obráběcí části z tvrdé nástrojové oceli s horní částí sekery. Tento důležitý výrobní postup býval běžný již od středověku. Pracovní část = ostří muselo být velmi tvrdé, pevné a přitom dobře brousitelné. Nosná část sekery musela být pevná, houževnatá a hlavně ne křehká. Proto se vykovala z měkčí a pružnější oceli. Řemeslným zvládnutím, těchto tak odlišných vlastností, vznikly dokonalé nástroje, dlouhými věky vycizelované k dokonalosti. Do vynálezu elektrických přístrojů, nebylo na těchto sekerách již co vylepšit. Krásný historický předmět, ale i dodnes funkční nástroj starý 200 až 300 let.

(délka 80 cm; délka ostří 31 cm)

Hmotnost 2,4 kg.