Ojedinělá starožitná ručně kovaná kolářská sekera s typicky tvarovanou čepelí z poč. 19. stol.

Ocelová sekera má dlouhou a výrazně prohnutou čepel, jenž je na pravém boku označena raženou značkou od dávného kováře. I tato kolářská sekera byla zhotovena dávno zažitým, mnoha a mnoha generacemi osvědčeným kovářským způsobem. Pracovní část = ostří, v našem případě vysoké asi tři centimetry, muselo být velmi tvrdé, pevné a přitom i dobře brousitelné. Nosná část sekery zase musela být pevná, houževnatá a hlavně ne křehká. Proto se vykovala z měkčí a pružnější oceli. Řemeslným zvládnutím a spojením těchto tak odlišných vlastností, vznikly dokonalé nástroje, dlouhými věky vycizelované k dokonalosti. Až do vynálezu elektrických přístrojů, nebylo na těchto sekerách již co vylepšit. Krásný historický předmět, ale i dodnes funkční nástroj, starý okolo 200 let. Koláři byli mistři řemesla, kteří od středověku vyráběli všemožná kola, nákladní i osobní povozy a další dřevěné dopravní prostředky. Jejich práce vyžadovala dokonalou znalost dřeva, přesnost, um i sílu. Každé kolo muselo být pevné, vyvážené a odolné vůči námaze i počasí. Z jednotlivých paprsků, náboje, loukotí a obručí, vznikalo dílo, které spojovalo truhlářskou zručnost, po generace cizelovanou technickým umem. V Praze byli koláři známi už ve 14. století a tvořili početné společenstvo se sídlem na Starém Městě. Řemeslo kolářské stálo po staletí na pomezí řemesla a užitného umění.

(celková délka 62 cm, délka ostří 15 cm)

Hmotnost 1,3 kg.